JEZDEC A KŮŇ

Vaše duše může být přirovnána k jezdci a tělo ke koni. I kůň má svůj vlastní rozum, mysl a tělo. Může také působit sám -chodit , vidět, myslet ale nemá zatím žádný vyšší smysl, nemůže se ho ptát: “ kam jdeš? co tam budeš dělat a proč? “ Pouze s jezdcem který má svou vlastní inteligenci a poznání můžete mluvit o tom, kam, proč a kudy jet.

A tak máte dva systémy : jeden jezdecký a ten druhý koňský. Ten jezdecký je ovládající, neboť má náležitou inteligenci a smysl pro cestování. Druhý systém koňský je jen vykonavatelský, může pouze poslouchat a jednat. Jezdec také dohlíží, aby kůň udržoval správný směr, neustále drží v rukou otěže, a tak jej má stále pod kontrolou. Jestliže ale jezdec na koni usne, pak je kůň volný a může jít kamkoli ,ale neví nic o tom, kam má namířeno a navečer až se jezdec probudí, tak zjistí že jsou oba někde v pustině ztraceni a to všechno kvůli pouhému opomenutí vědomé moci Konatele – který měl být na místě.

Dostali jste tělo, mysl a rozum aby fungovali jako podřízení vaší duše, která ví všechno, proč přišla do tohoto světa, co a jak zde má dělat ale i to jak se potom má vrátit zpět domů. Rovněž je jí k dispozici neustálé vedení a pomoc od Boha, který s ní udržuje nepřetržité spojení a posílá jí svá poselství a zásoby všeho potřebného. A tak i kůň skrze duši dostane vše potřebné. Poslouchání je pouze k tomu aby jste slyšeli svého jezdce a schopnost vidění je také k tomu, aby jste viděli pokyny svého jezdce – duše neboť v ní je všechno vnímání a chápání. Tato

podstata v nás, která má všechnu moudrost, poznání a vědomí, která dovede věci vykonat a ví jak, ta v nás zatím schází. Nacházíme se tedy ve stavu jezdce na koni který spí a kůň si jde kam chce až se oba ztratí.

Proto Mistři zdůrazňují potřebu života jako duše.