Studánka LUKÁŠCENA

Pramen Lukáščeny je velmi dobře lokalizovaný při frekventované silnici mezi obcemi Březůvky a Ludkovice na Zlínsku.

Tato studánka je velmi oblíbeným zdrojem pitné vody pro široké okolí,

jejich chuťových atributů využívá i místní pálenice.

Kdesi na Brodsku žili v chudéj chalúpce manželé Lukášovi. Byli moc neščasní! Neměli dětí. A to jich moc súžilo. Manželství bez dětí je jak deň bez slunéčka.

U Lukášových sousedů křičely děti od rána do tmy ale u Lukášů měli kolébku furt prázdnů.

Panímáma Lukášová sa s týmpřeca smířila.

Ale pantáta Lukášůj furt křičál a nadával a svoju ženu Majdalénu z toho nejhoršího podezříval. „Dož ví, za co ťa Bůh tresce. Enom to prav, za co mosíš pykat. Tá Majdaléna palestinská mosela byt anďél!“

Toto hanebné podezřívání súžilo neščasnú ženu eště věcej, než to velikánské neščestí, že neměla děti.

Pořád enom plakala, až z toho onemocněla a umřela.

Teprú v hrobě sa jí ulevilo.

Ale Lukášovi potom začalo vyčítat svědomí: „Tys svoju ženu utrápil, tys ju do hrobu dostál!“

Neščasník neměl pokoja a nikde stání. Poznál brzo, že má pravdu staré přísloví:

„Kdo zlé svědomí má, ten za ňadrama hada chová!“

Neudržal sa dlúho doma. Jak Kain letěl furt daléj od svojej oběti. Bál sa ludí a skovával sa ve Světlovských horách.

V háji u Březůvek dělál pústevníka. Živil sa enom vodú ze studénky a sušenýma kořénkama.

Lesníma plodinama z Kamennéj si oslazoval hořký život a dělál pokání.

Ve skale u studánky je velikánská ďúra. Tam sa Lukáš v zimě skovával a tam préj také život dokonal.

Enom kosti z něho našli ludé, keří sa do skalní jeskyňky jednúc dostali.

Dneska je ten vchod do pústevníkovéj jeskyně zasypaný balvanama, ale studénka u silnice z Březůvek k Ludkovicom sa menuje podle svojeho bývalého obyvatela „Lukáščena“.