CESTA VLAKEM 1.Díl

Neobyčejnost černé akční jízdenky a lesník v kupé

Ráda vzpomínám na své pravidelné i nepravidelné cesty vlakem. Cestování vlakem je velká romantika a sranda zároveň. Myslím, že kdyby jen ČD tušili jak velmi se při svých cestách bavím, zvýšili by mi jízdné. Tak zvaná akční jízdenka moc akční není ale můžete si ji trochu zakčnit tím, že si např.při cestě do Prahy koupíte jízdenku jen do půli cesty a druhou půlku cesty se musíte stát neviditelným, jak to je na vás-pokud neviditelnost neovládáte musíte se stát trvalým návštěvníkem vlakového WC a s tamějšího okénka sledovat malebné krajinky Česko-moravských vesniček. Jízda na černo na záchodku mě poprvé postihla, když jsme s kamarádkami s internátu jeli do Přerova a měli jsme jízdenku jen do Hulína. Bylo nás tehdy na záchodku 5 a ten praskal ve švech-ani jedním očkem se nedalo podívat jestli už jsme tam. Prostě cesta plná řehotu puberťáckých sardinek a v tom někdo vzal za kliku-to byla vskutku poslední kapka-jak vlak zastavil začaly jsme postupně vypadávat ze záchodku a hanba nás fackovala.

Většinou se jen tak potichu rozhodnu jet vlakem a vypadá to, že nic zvláštního se neděje ale to je jen klam abych se uchlácholila a klidně jela. Mezitím se síly vesmíru dají do pohybu a koleje začnou vytepávat svou píseň už pojede, už pojede za chvíli pojede.

No tak jsem tedy nastoupila skoro plné kupé,už ne skoro ráno-přistoupil na první pohled týpek na očích lenonky se zavařovacím sklem, kučeravé vlasy, boty z lesa,batoh a na něm klobouk a ešus. Nevydržel sedět-věděla jsme od začátku že bude hyperaktivní, sundal si ešus klekl na podlahu a začal s batohu na zem v ku- péčku vyndávat rozmatlané věci a jídlo. Vyndal si mléčko nalil ho do hrnečku, jak vlak jel tak mléčko žbrndalo s hrnečku ven-všichni jsme to v tichém úžasu sledovali. Pak se mu podařilo s celofánu vyloupnout plátkový sýr-držel ho vítězoslavně mezi dvěma prsty a v tom se ozvalo: Přistoupili? Sýrec začal hledat jízdenku a udělal si v batůžku i mimo něj trochu nepořádek-motal se mezi tím svým nádobíčkem. Průvodčí na to nic dal mu štempla na sýr a odešel na rtech s heslem: vlakový pasažére zachraň se sám. Báječnému muži z lesa se mezi tím podařilo přilípnout sýr na veku. Dále vyndal na zem v sáčku rozmačkané vajíčko a několik broskví a protože měl dobré srdce začal nám broskvičky nabízet ale nikdo neměl chuť. Stále seděl na zemi u dveří a blokoval je. Pak už jen vím, že když začal zpívat a vyprávět lesnické historky, podařilo se mi stoupnout jednou nohou mezi ešus a hrnéček,popadnou své či cizí zavazadlo a s bojovým pokřikem :spaste duši vystoupit ve stanici Kozojedy,kterés místo jsem tehdá navštívila poprvé a naposled. Ať žijou kluci s modrou čepicí a plácačkou,já tě plácnu, ty mě plácneš a budou z nás nádražáci:-)