Pohádka o víle Květince a Kapěnce

Žila byla malá víla narodila se v květu a nikdo jí neřekl jinak než Květinka.Nosila zelené sukýnky s okvětních lístků a její rodinou byl keř plný květů o který se starala.V jednom květu měla malou postýlku kam chodila spinkat, v druhém měla kuchyňku, ve třetím pokojíček pro hosty. Přes den se starala o keř s květy, čistila listy a kůru a upravovala květinám lístky, večer pak vymýšlela písničky pro nebeské hvězdičky. Jednou ráno když vytřepávala s kalíšků květů rosu vykulila se z květu zvonku baňatá kapka. Byla celá stříbrná a jak dopadla na zem tak to zazvonilo jako tisíc zvonečků. Nestala se s ní loužička ale holčička právě tak velká jako byla Květinka. Měla modravé sukýnky jako květ zvonku a když mluvila nebo tancovala tak to zvonilo na celou louku.Jakpak se ti spalo na mých květech zeptala se Květinka – Kapěnky – chtěla jsem zalít nějaké květiny a jak jsem padala z nebe s mého rodného mraku,zůstala jsem ve zvonku a tam usnula. Původně jsem chtěla zalít nějakou květinu a povzbudit ji aby byla svěží a mohla se radovat. Hledám nebeské zvonění už dávno, řekla květinka k mým písničkám které skládám nebeským hvězdičkám. To je krásné budeme spolu tancovat a zpívat. A tak se Květinka s Kapěnkou začaly kamarádit.