Zpráva z půlnoční

Tak ti píšu, že jsem letos byla poprvé na půlnoční a zanechalo to na mě nesmazatelné dojmy. Protože jsem nedodržela půst uletěl mi ještě doma knoflík od gatí, no ale už jsem musela jít nebyl čas na šití. Půlnoční byla v 15 h a hostů hojně, bylo narváno jako by snad dávali něco zadarmo ale jen řeči šak to znáš sám. Také trochu vybírali, kdo se nechal. Sedla jsem si dobře, misku s kostelními čipsy jsem měla na dosah, chtěli je po mši rozdávat ale už skoro žádné nezbyly, jen pro hluchou stařenku co seděla přede mnou. Trochu aj hráli no ale né k tanci, všechny ty hlášky jsem znala, což mě překvapilo, ale na kolena mě nedostaly. Bez tak jsem si musela celou mši držet gatě aby si nikdo nevšiml, že jsem holá prdel. Pak se přiřítili 4 černobílý hoši – jenom dým a smrad po nich u jesliček zbyl. Přemýšlela jsem jestli to nejsou vyslanci druhé strany ale farář byl s nima kámoš a tak jsem si říkala, že je to asi v pořádku. Pan farář držel mooc dojemné kázání, bébé, zkontroloval míru a zapil to s kalicha, ani nenabídl rošťák ani sušenku – je fakt, že pak to nádobí zase hezky vyleštil a tu náčeňovů hadru nechal viset přes ten kalich. Z kázání mi nejvíc v hlavě utkvěla věta: Vidíme tě Bože neviditelný. Nakonec hezky prozpěvoval, začala mu hořet kabelka, takže ji rychle zahodil do zákristie a my jsme prosili aby nás už vyslyšel a byl konec. A bylo po mši a všichni se rozešli v míru a pokoji. Jsem ráda, že jsem se zúčastnila modlitby Páně a že mi za celou dobu spadla jen brada a ne gatě.