Báseň o odpuštění
Druhého člověka nemůžeš vyvrhnout ze svého srdce aniž by ses sám neporanil.
Ten druhý je také poraněn.
Dej mi,ty kdo máš slitování
s neschopností nás obou,
dej mi ochotu,
abych viděl jeho nouzi
a své poranění nehýčkal
jako temný poklad,
kolem nějž neustále
krouží myšlenky.
Ten druhý je také poraněn,
uchraň mě ty,
který vidíš,
proč jsme nepopřáli sluchu
nabádání srdce,
uchraň mě ať nesmlouvám,
ať si k dobru nepřipisuji
hlubší poranění
a menší poddíl viny,
jako by to byl zisk,
na nějž mám nárok.
Ten druhý je také poraněn,
a hledám- li já tvou blízkost,
pak on je s námi,Bože,
a já ho chci vidět,
tvýma očima,
jej,koho mi hněv
tak hluboce odcizil.
Pane,uzdrav otřesenou důvěru,
a nedokážuli já odpustit,
odpusť ty ve mně.
O tvůj pokoj prosím,
jenž je koncem vší zavilosti.
Pane ,domluv nám:
Pokoj vám!
Posted in Pro pohlazení duše
Napsat komentář