Svadba v kostele Don Chuan
Toho jitřního rána, oblékla bílý šat panna.
A hle slunce již vychází nad Nongruán.
Tancuje radost ji povznáší,
dnešní den je zasvěcen svadbě slunce s měsícem.
Dnes už bude prokletí zlomeno,
dnes bude srdce zhojeno
a svadbou posvěceno v kostele Don Chuan.
S radostí v srdci, kráčí bubnům vztříc,
světlem a krásou září její líc.
Na rukou květy nese.
Ani služebníci boží k ní nezvedají tvář.
Zapovězeno jest pohlédnout královně do očí,
kdo toho učiní srdce se mu rozskočí.
Ač pohled má vlídný plný lásky –
kdyby se vaše oči setkaly,
ty tvé by pravdu poznaly
od začátku až do konce všech dnů tvých.
Kdo není zasvěcen neobstojí.
Avšak osud její s tou zemí se pojí,
na hradbách stojí jeho vyhlíží rytíře v plné zbroji,
co na pomoc jí přijíždí.
Toho jež slunce přivede aby pozlatil tu zem ,
toho jež veze lásku v srdci svém.
A hle kůň a jezdec bílý co ho světlo provází
a zlatá zář nad ním vychází.
Vítr věje spánky ochladí
a holoubci v pozadí utvořili vějíř krásný.
Snad buděš králi se mnou štastný ,
když u mých nohou klečíš ted
a předáváš mi pečeť, která naše duše a osudy spojí.
A když píseň hladí moji tvář,
nač večerem myslíváš lásko má.
V kapli zvony znějí spásu a obnovu země,
zvěstují a věčnou lásku nás dvou pějí.
Teď už smí mě nohy vést,
tam kde mi velí čest být a dlít.
Trůn zlatý v paláci z mramoru,
jehož věže pyšně čnějí nahoru.
Teď již může láska kvést
a skřivánčí píseň po větru se nést ,
království obnoveno jest.
Interiér kostela Panny Marie Pomocnice křesťanů
(lokalita : Gruň)
Posted in Nezařazené
Napsat komentář