Jak strach brání lásce

Strach ze sebeodevzdání, prožívaného jako ztráta „já“ a závislost.
Člověk, který má strach ze ztráty své individuality a svého já směřuje k tomu být co nejvíce nezávislý. Rozhodující pro něj je nikoho nepotřebovat, nikomu nebýt zavázán. Takový člověk potřebuje mít odstup od ostatních, vyhýbá se každé důvěrné blízkosti ze strachu před otevřením se a oddaností. Protože pocity náklonnosti, něžnosti a lásky nás k sobě přivádějí nejblíže, prožívá je jako zvlášť nebezpečné a stává se v takových situacích odmítavým či nepřátelským.
Nejčastěji se pouští jen do nezávazných, snadno ukončitelných či ryze sexuálních vztahů, v nichž sexualitu odštěpuje od svých citů.
Nezřídka ničí svým cynismem všechna hnutí něhy u sebe i u partnera, protože nechce, aby se ho zmocnily.
Tento typ prožívání je typický pro schizoidní typy osobnosti.

Strach ze sebeuskutečnění, prožívaného jako nezajištěnost a jako izolace.
Člověk, který má strach z individualizace se snaží být závislý na druhém člověku nebo udělat druhého závislým na sobě. Čím méně se naučil rozvíjet své vlastní bytí, svou svébytnost o to více potřebuje druhé. Nejdůležitějším je pro takového člověka nezůstat sám. Často se velmi rychle zamilovává, úplně se přizpůsobuje novému partnerovi a žije jeho život místo svého.

Tento typ prožívání je typický pro depresivní osobnosti.

Strach z proměny, prožívané jako pomíjivost a nejistota.
Ten, kdo má strach z proměny, potřebuje mít jistotu. S tím souvisí opatrnost, předvídavost, cílevědomé plánování na dlouhou dobu.
Lidé, kteří pociťují strach z proměny se pokoušejí mít své city pevně pod kontrolou. Na city totiž není spolehnutí, jsou příliš subjektivní, kolísavé a pomíjivé. Vášeň se jim zdá ještě více nebezpečná; je úplně nevypočitatelná a nerozumná. Dokážou být věcní v nevhodnou dobu a to může v citových vztazích působit jako studená sprcha. Zato mají ve všech partnerských vztazích pocit zodpovědnosti a stojí za svým rozhodnutím, když už ho jednou učiní.
V těžších případech je pro takového člověka důležité, aby byl partner spolehlivý, dochvilný, bezkonfliktní a fungoval bez vlastních přání a citových nároků jako dobře namazaný stroj.
Tento typ prožívání je typický pro neurotický typ osobnosti.

Strach z nutnosti, prožívané jako definitivnost a nesvoboda.
Lidé trpící strachem z nutnosti usilují o změnu a svobodu, přitakávají všemu novému a mají potěšení z rizika. Budoucnost, která leží před nimi otevřená se všemi svými možnostmi, je pro ně velkou šancí. Obávají se všech tradic, omezení a pevně daných zákonitostí. Milují lásku a vše, co jim pomáhá zvětšovat pocit vlastní hodnoty: opojení, extázi, vášeň. Přitahuje je prožívání přesahující všechny hranice, která jim umožní přerůst sami sebe.

Tito lidé potřebují partnera jako zrcadlo, v němž chtějí vidět odraz sebe jako člověka hodného lásky. Často sbírají skalpy a pocit jejich vlastní hodnoty závisí na počtu jejich obětí a láska je pro ně jen hra, ve které musí za každou cenu zvítězit.
Protože jejich nároky na lásku jsou velké a iluzorní, táhnou se často jejich životem zklamání.
Tento typ prožívání je typický pro hysterické osobnosti.

Zdroj: Základní formy strachu – Fritz Riemann