Lipov – kroj, výšivka a recept na hubnutí

Nejstarší zpráva o lipovském kroji je zároveň nejstarší známou zprávou o lidovém oděvu na Horňácku. Pochází z počátku 17. století a je to zápis v sirotčí knize městečka Lipova z roku 1605, kde na sedmdesáté položce je vypočteno, co dostala osiřelá Dorota Kubíčková. Kromě peřin „patery rukávce tenké, jedny konopné, fěrtochů 6 konopných a 2 tenké, plachetka odívací jedna tenká, 1 ubrus prostý, dva malované, 1 ručník, 5 cích konopných a 1 tenká, 1 cíška malá, rúšek všech 3, jedna brněnská, druhá hedvábná, třetí prostá, plachet konopných a lněných 5, prostěradlo tenké 1, lněné plátno 7 loket, konopného 4,5 lokte“. Tato výbava, za niž by se nemusela stydět nevěsta ani o 300 let později, svědčí o poměrné zámožnosti Lipova v 16. století. Avšak bočkajovské vpády, třicetiletá válka a další pohromy v 17. století zpustošily Lipov tak, že obyvatelé, pokud zůstali na živu, značně zchudli. Alespoň inventáře pozůstalostí z konce 18. a počátku 19. století jsou mnohem skromnější.

mužský sbor Malá vrbka

smíchejte: 50g silného odvaru z lípy

450g březové štávy a 40g rebarbory.

Nápoj pijte 2-3x denně po 1 sklence.

Horňácká výšivka je jedním z nejhodnotnějších odvětví lidového umění na Moravě. Je technicky náročná a má jasnou ornamentální strukturu. Údaje, které by souvisely s vývojem horňácké výšivky, literatura neposkytuje. Naštěstí horňácké výšivky upoutaly pozornost badatelů a sběratelů, kteří je soustředili do muzejních sbírek. Se vznikem sbírek začal vstoupat zájem o výšivky z Horňácka.

Vyšívačské umění je na Horňácku stále živé, nedosahuje však takových hodnot, jako tomu bylo dříve, kdy uměla vyšívat každá žena.